Panování Milana Knížáka v čele Národní galerie vyvolává stejné znechucení jako svého času vláda Miloše Zemana: prakticky nemine měsíc, aby tento muž nějak nepřipomněl, v jak bezohledné a nesnášenlivé monstrum se proměnil. Opakovaná kritika na Knížákovu adresu už může znít zbytečně či monotónně. Jenže stejně jako za Zemana se k některým věcem prostě mlčet nedá.
Předminulou sobotu nedal Milan Knížák na Tachovsku přednost v jízdě a způsobil dopravní nehodu, při níž zranil pětačtyřicetiletou ženu. Podle slov poškozené se po bouračce nijak nesnažil pomoci, naopak arogantně naznačoval, že ho jen zbytečně zdržuje. Když na místo přijeli místní novináři, Knížák se před otázkami ukryl v policejní dodávce. Nelze nevzpomenout na mnohem horší Knížákovu bouračku v zimě roku 1995, kdy při hazardním předjíždění na kluzké vozovce těžce zranil řidiče protijedoucího auta a do poslední chvíle popíral vinu.
Člověk, který vážně ohrožuje život druhého a nedokáže se ani omluvit, nemá ve vysoké státní funkci co dělat. Z tohoto důvodu je špatná zpráva, že ministrem kultury v Grossově vládě zřejmě zůstane Pavel Dostál – Knížákovi omluví cokoli. Co s tím? Když sochař David Černý, vyvedený z Veletržního paláce Knížákovou ochrankou, kdysi prohlásil, že do galerie už nevkročí, znělo to jako excentrické gesto. Jenže Knížák už se stal tak odpudivou postavou, že bojkot obrazárny, před níž parkuje jeho vůz, nelze než vřele doporučit.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
