Vyfotit tu českou všednost

Výstava připravená z pozůstalosti Ivana Lutterera (1954–2001), nazvaná jednoduše Panoramatické fotografie, se nemohla uskutečnit na případnějším místě, než je Langhans Galerie Praha. Vždyť právě on odvedl na přelomu tisíciletí při restaurování znovuobjeveného archivu ateliéru Langhans obrovský kus práce, i díky jeho umu a píli se toto prvorepublikové portrétní studio a na něj navazující galerie staly na přelomu tisíciletí kulturním pojmem.

Dělný introvert

Ivan Lutterer byl možná vůbec nejplašším, navenek nejméně průbojným příslušníkem fotografické generace, která pražskou FAMU absolvovala v temných 70. letech a přitom neztratila vůli k tvorbě, k vlastní výpovědi. Jan Malý, Jiří Poláček, Iren Stehli, Daniela Horníčková, Jaroslav Bárta – to jsou některá z jmen, k nimž měl Lutterer pevné vazby a v jejichž společenství pracoval. S Malým a Poláčkem na dlouhodobém, sociálně-sychologickém projektu Český člověk, kdy s pojízdným fotoateliérem z času na čas zajeli do nějakého místa v České republice a před neutrálním pozadím zpříma portrétovali dobrovolné příchozí. S Horníčkovou, Bártou a Zdeňkem Helfertem na výstavě a rozsahově obrovské publikaci Letem českým světem 1898/1998, která dokumentovala proměny zdejší krajiny na dvojicích fotografií, pořízených z téhož místa s odstupem jednoho sta let. Proto se Luttererovy monografie, která vyšla zároveň s otevřením výstavy v…