Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected]
Americký režisér Oliver Stone se vždy snažil ukázat divákům svých filmů odvrácenou stránku novodobých dějin, proslavil se jako neúnavný kritik americké politiky, zejména té republikánské. Nyní přichází do českých kin jeho zatím nejkontroverznější projekt – dokumentární film Comandante, který je zachycením Stoneova velmi osobního rozhovoru s kubánským diktátorem Fidelem Castrem. Stoneovy starší filmy měly podobná ideová východiska, díky velkým tragickým příběhům byly divácky poněkud snesitelnější. Comandante však rázem zpětně staví režisérovu tvorbu do jasnějšího světla: Stone není ani tak nekonformní společenský kritik, jako vychytralý manipulátor.
Když před lety koncertoval v Bukurešti Michael Jackson, vyšel na balkon ceauşeskovského Paláce parlamentu – údajně druhé největší budovy světa po Pentagonu – a oslovil prý dole shromážděný dav takto: „Hallo Budapest!“ Tato spíše úsměvná historka ilustruje pozici Rumunska i v rámci evropské integrace. Bukurešť v tomto ohledu zatím ještě v první lize není, rumunské elity si ovšem druholigovost nepřipouštějí. Vždyť jejich země dělala, co mohla, aby se zařadila do nynějšího kola rozšíření EU.
V pátek 14. května má polský Sejm hlasovat o důvěře „úřednické“ vládě Marka Belky, kterou prezident jmenoval po demisi kabinetu Leszka Millera. Uznávaný profesor ekonomie Belka se do polské politiky vrátil z Iráku, kde na žádost Američanů řídil v okupační správě hospodářskou obnovu země. Možná ještě těžší však bude řídit vládu v demokratické zemi s rozhádaným parlamentem. Deníky Rzeczpospolita a Gazeta Wyborcza se shodují, že v pátek ještě Belka „téměř jistě důvěru nezíská“, ale nakonec se prý vlády ujme. Už proto, že jeho renomé spolehlivě uklidňuje investory.
Zatímco se zdravotničtí ministři co chvíli střídají, nemocnice se propadají do dluhů a o reformě se jen mluví, severní Morava už změnu zažívá. Společnost Euromednet tu ovládla deset špitálů. Stačil rok, aby místo ztráty měly zisk. Tím však ambice majitelů nekončí. Chtějí léčit milion lidí a do své sítě zapojit i lékaře praktiky a specialisty. Jednoduše – Ostravsko zažívá reformu zdravotnictví zdola.
Marek Potysz (37) se k tomu životnímu kroku rozhodl před sedmi lety. Opustil místo primáře anesteziologicko-resuscitačního oddělení soukromé nemocnice v Třinci-Podlesí a dal se na dráhu manažera. „Přemýšlel jsem co dál. Jít do fakultní nemocnice a vydat se vědeckou dráhou? Nebo se ucházet o místo ředitele?“ vzpomíná Potysz. „Řekl jsem si, že větší příležitost je v managementu. Ředitelů bylo málo a dělali to všelijak. Rozhodl jsem se, že to zkusím dělat lépe.“
Konečně je to tady, zašumělo minulý týden v médiích. O zkorumpovanosti českého fotbalu mluví hráči i někteří funkcionáři už léta, ale důkazy byly zatím k mání pouze v nejnižších patrech tuzemské soutěže. A teď najednou policie obvinila z úplatkářství hned dva rozhodčí a ředitele týmu z první ligy. Zdá se přitom, že ví, co dělá: na posledního z obviněných, šéfa uherskohradišťských fotbalistů Jaroslava Hastíka, měla nasazený odposlech více než rok.
Dlouho v záloze trpělivě čekají na příležitost, potom rychle zaútočí, zasadí úder a stáhnou se zpátky do úkrytu. Letos se jim podařilo nepozorovaně propašovat parlamentem zákon, s jehož pomocí nám v budoucnu mohou vytáhnout z kapes miliardy a mezi jiným za ně zničit třeba část krásné Kroměříže. Nejde o odbojnou guerillu bojující jakýmikoli prostředky proti nepříteli. V akci je bratrstvo ctitelů průplavu Labe–Odra–Dunaj.
Usáma bin Ládin v jednom ze svých poselství vzkázal, že Amerika je slabá, a proto je možné ji porazit. Odhalení o týrání iráckých vězňů americkými vojáky jako by mu dávalo za pravdu. USA svůj vpád do Iráku vždy hájily ideály svobody a lidských práv. Americké velící struktury ale selhaly do té míry, že sadisti mohli dát průchod svým brutálním choutkám a tyto ideály ponížit.
Když se slavilo rozšíření Evropské unie a v novinách se psalo, čím vším Češi obohatí Evropu, snad nikdo nezmínil Komunistickou stranu Čech a Moravy – národní unikát, jakési politické syrečky, smíchané se semtexem. V žádné unijní zemi se nenajde podobně macatý, živoucí a nebezpečný relikt sovětské éry, navíc zásadně ovlivňující veřejný život. Koncem týdne má KSČM, podle průzkumů druhá nejsilnější partaj v zemi, v Českých Budějovicích šestý volební sjezd. Komentátoři, kteří si podobně jako politici nevědí s komunisty rady, mají občas tendenci vzhlížet ke sjezdu s jakousi nevyslovenou, ale mezi řádky patrnou nadějí. Zbytečně. KSČM nemá důvod měnit sebe, ani své vůdčí postavy. I kdyby snad zvolila nového šéfa, stejně ji to nepolidští – nepotřebuje reformu, nikdo ji k tomu nenutí. Její sjezd bude sebevědomý, spokojený, takřka vítězný.
Byl to raketový vzestup: v létě 1998 vstoupil bývalý kladenský ligový hokejista Milan Volf do Občanské demokratické strany, o čtyři měsíce později se na její kandidátce dostal do místního zastupitelstva, a to jej vzápětí zvolilo primátorem Kladna. Před šesti týdny přišel stejně strmý pád. Policie Volfa zatkla a obvinila z nezákonného financování místního hokeje. Primátor pobyl dva týdny ve vazbě, kde také rezignoval na svou funkci, teď je stíhán na svobodě. Bližší pohled pod pokličku města ale ukazuje, že Volf zdaleka není jediným politikem, který uvízl v osidlech moci a poté i strážců zákona. Podezřelých věcí je tu mnohem více.
Očkování jsme si zvykli považovat za jedno z největších civilizačních dobrodiní. Věříme, že nás chrání před nemocemi, které kosily naše předky v masových epidemiích. Stále častěji se však ozývají varovné hlasy upozorňující, že tak jednoznačné to zdaleka není. Rizika spojená s očkováním totiž nabývají v dnešní přemedikované a zalergizované populaci rozměrů, jež nelze bagatelizovat.