Andělé do podzemí nepatří

Hudební podzemí stále existuje a fungují v něm poněkud jiné motivace a představy o slávě a úspěchu než na výsluní populární hudby. Optikou šoubyznysu by se mohlo zdát, že pro chebskou kapelu Esgmeq je nominace na cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii alternativní skupina životní příležitost. V podzemí je to ale jinak. Slavnostní vyhlašování vítězů Anděla proběhne už tuto sobotu, není však pravděpodobné, že by se chebští pankáči hodili do gala. Jejich nominace totiž spíše dokazuje, že lovit objevy pro Anděla v alternativních vodách je naprostý nesmysl.

Večírek nadoraz

Esgmeq jsou už několik let pravděpodobně nejodvázanější a nejautentičtější domácí kytarovou skupinou. Na jejich koncertě máte pocit, že do klubu zavítal Iggy Pop se Stooges v té nejdivočejší kondici. Hrají už deset let a hudebně navazují na garážový zvuk rokenrolových kapel, jako byli v 60. letech legendární Sonics nebo později třeba MC 5. Neotesaný bigbít, hraný s prepunkovou energií. Jejich rozostřená melodická tvrdost má v sobě větší uhrančivost než u mnoha hlučnějších a uřvanějších kolegů. Kytarista si i v největší vypalovačce dovolí obdivuhodné vyhrávky, bubeník poté, co zminimalizuje soupravu na několik prvočástí, rozvíří neopakovatelné rytmické orgie, zpěvák má v sobě potřebnou směs arogance a empatie. Celé to působí jako zběsilý úprk splašeného stáda.

Esgmeq jsou na pódiu i mimo něj…