Se vznikem jednotného trhu Unie, kde nejsou cla, tarify a kvóty, a zejména s výměnou národních měn za euro před dvěma lety mnoho analytiků očekávalo, že se ceny zboží ve státech eurozóny začnou rychle přibližovat. Nic takového se prozatím nekoná. Zatímco například v severských zemích je cenová hladina stále přibližně třetinu nad imaginárním průměrem EU, v Portugalsku či Řecku leží přibližně o čtvrtinu pod ním. Ještě dramatičtěji rozevřené nůžky mezi úrovní cen mohou být i uvnitř samotných zemí. Jak je to možné?
Prostě kupní síla
Určitou nápovědou může být i analýza samotného českého trhu. Největší rozdíly v cenách mezi Prahou, velkými městy a zbytkem země se netýkají základních položek ve spotřebitelském koši, tedy potravin, nápojů, elementárního ošacení a základní výbavy domácnosti. Cenové parametry tohoto zboží jsou nastaveny tak, aby zůstaly dostupné pro každého – jinak by je nikdo nekupoval –, tedy i pro zhruba dvě třetiny Čechů, jejichž příjem se pohybuje pod úrovní národního průměru či těsně okolo něj. Ve velkých městech se příjmová diferenciace rozevírá a odlišná kupní síla tamních lidí se projevuje zejména v cenách zboží a služeb, při jejichž výrobě hraje velkou roli lidská práce. Proto tu jsou řádově dražší hotelové služby, jídlo v restauracích, ale i bydlení. A právě odlišná kupní síla obyvatel je klíčovým důvodem rozdílu mezi cenovými hladinami regionů a států.
Tyto rozdíly však obvykle nespadnou z nebe. Platí, že čím…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
