Než se Milan Milutinovič koncem prosince 1997 stal srbským prezidentem, sliboval, že udělá vše pro to, aby „Srbsko co nejdříve dostihlo Dánsko, které má třicetkrát větší hrubý domácí produkt“. Nebyla to příliš originální slova. Slobodan Miloševič, jeho předchůdce ve funkci, sliboval v roce 1990, že země pod jeho vedením dosáhne „švédského životního standardu“.
Nyní mohou oba poznat, jak se to má se severoevropskými vymoženostmi. Oba jsou v nizozemském Haagu, kde se zodpovídají z válečných zločinů. Milutinovič dorazil před třemi týdny jako poslední obžalovaný z někdejšího nejužšího Miloševičova mocenského kruhu. Vydal se dobrovolně – srbská vláda oznámila, že ho jinak zatkne a předá haagským vyšetřovatelům.
Uzavírá se tím kapitola, která se začala odvíjet právě v roce 1997. Miloševič tehdy změnil křeslo, ze srbského republikového prezidenta se stal hlavou celé srbsko-černohorské Jugoslávie. S sebou si ovšem vzal všechny pravomoci, které podle ústavy patří prezidentovi republikovému. Milutinovič, nástupce, ani nemukl, přenechal velkou politiku šéfovi a pouze plnil příkazy – ovšem tak poslušně, až se nakonec spolu s ním ocitl na haagském seznamu. Když mu koncem minulého roku vypršel prezidentský mandát a pominula i jeho imunita, odporoučel se za šéfem do Nizozemska.
Rozruch to v Srbsku nezpůsobilo. Nevypukla vládní krize jako v případě Miloševičova vydání…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
