Výstava Svět hvězd a iluzí, otevřená až do 9. února v pražském Mánesu, podrobně mapuje historii českého filmového plakátu. Zajímavé přitom je, že v jistém smyslu jde o historii uzavřenou. Ne snad že by filmovému plakátu hrozil zánik, ale jeho využití a funkce se v posledních letech zásadně proměnily: s kdysi křiklavým pouličním poutačem se v éře multikin pracuje často podobně, jako s jakýmkoli jiným sterilním „inzerátem“. Expozice téměř 500 děl je ale přitažlivá i z jiných důvodů: dobře ilustruje dějiny českého grafického designu 20. století a poskytuje také svědectví o životě „masy“. Předvádí proměny majoritního vkusu, ukazuje, co většinový konzument vyžadoval, eventuálně co musel strávit.
Pouťový vyvolávač
Pro úplnost uveďme, že výstava měla premiéru už loni během 20. bienále grafického designu v Brně. Pražská repríza je ale rozšířená – především o plakáty k budovatelským snímkům z 50. let, což ji spojuje s rudolfinskou prezentací československého socialistického realismu.
Kunsthistorik a autor knihy Poselství ulice – z dějin plakátu a proměn doby Josef Kroutvor píše, že prvotní plakát se „jako pravé dítě ulice… příliš neohlíží na estetické ideály a prodírá se každodenní skutečností k vlastnímu výrazu“. A na jiném místě dodává: „Počátky plakátu jsou spojeny se sociologií města, s psychologií davu a symbolikou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
