Jsem etnická křižovatka

Jana Horváthová se narodila v roce 1967 v Brně ve vážené romské rodině. Vystudovala historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde také získala doktorát. Po revoluci krátce působila v pražské kanceláři Romské občanské iniciativy (ROI), v roce 1991 založila v Brně se svým otcem a skupinou romských i neromských odborníků Muzeum romské kultury. Minulý měsíc se stala jeho ředitelkou. Jana Horváthová je autorkou publikace „Kapitoly z dějin Romů“, zajímá se o romské insitní umění. Je vdaná, má dvě děti.

Váš dědeček byl první Rom v Československu, jemuž se podařilo vystudovat vysokou školu. Který z rodu Holomků to byl?

Tomáš Holomek, ročník 1911, právník. Studoval za první republiky. Ten druhý známý Holomek, Miroslav, řečený Miloš, byl dědečkův synovec a proslavil se jako předseda Svazu Cikánů-Romů ČR. A pak je tu ještě Karel Holomek, šéfredaktor čtrnáctideníku Romano hangos – to je můj otec. Vždycky jsem věděla, že jsme vážený rod, ale já jsem se za svůj cikánský původ styděla.

Co jste s tím dělala?

Většina lidí si o Romech myslí, že jsou jednak špinaví a jednak debilní. To první jsem řešila tím, že jsem chodila úzkostlivě čistá, ale že nejsem debilní, to jsem jako malé děcko neměla jak dokázat. I proto jsem vždycky chtěla mít vysokou školu. Jeden můj strýc mi jednou řekl: Vzdělání bude tvůj štít, s ním v životě budeš se bít. A přesně…