Americká žurnalistika je postavena na nepsaném zákoně, podle nějž novináři chrání zdroje svých informací, byť by se kvůli tomu sami měli dostat před soud či dokonce do vězení. I vůbec nejslavnější případ pátrací žurnalistiky, aféru Watergate, dodnes zahaluje tajemství záhadného informátora s hlubokým hlasem „Deep Throat“, který novináře přivedl na stopu, mířící až do Bílého domu. Dvě čerstvé kauzy z posledních týdnů ovšem médiím za oceánem připomněly, že používání informací od nejmenovaných zdrojů nastavuje zrcadlo jejich profesionalitě.
Nechal se převézt
První aféru odstartoval v polovině července sloupek známého žurnalisty Roberta Novaka, jehož domovským listem je Chicago Sun-Times. Novak napsal, že žena bývalého amerického diplomata Josepha C. Wilsona, který několik dní před tím v deníku The New York Times napadl prezidenta George W. Bushe za předválečnou manipulaci s informacemi o iráckém vojenském jaderném potenciálu, je „agentkou CIA věnující se zbraním hromadného ničení“. Většina médií zprvu přešla Novakův sloupek bez rozruchu, skandál propukl až koncem září, kdy se ukázalo, že ministerstvo spravedlnosti a FBI začaly na žádost CIA pátrat po oněch dvou „výše postavených členech administrativy“, kteří Novakovi prozradili totožnost tajné agentky.
Deník Washington Post navíc odhalil, že Novak byl ve skutečnosti jen jedním ze šesti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
