Recenze může výjimečně začít osobní vzpomínkou: v polovině 80. let se autor těchto řádků nacházel na internátu v Hořicích v Podkrkonoší, všemi odkopnut, v hluboké pubertě a nevědomosti, co si se sebou počít. Bloumal bezcílně po náměstí, až nakonec navštívil knihovnu, kde si chtěl vypůjčit „něco veselého“. Vzal si pár čísel humoristického časopisu Dikobraz a odnesl je do internátního pokoje. Byl to obraz nejčistšího zoufalství: opuštěné dítě sedící na umělohmotné matraci v paneláku se pokouší vstřebat normalizační legraci, aby už nikdy nezapomnělo jména vtipálků-kresličů jako Bape, Václav Johanus, Neprakta, Jan Vyčítal či Bohumil Ceplecha. Tento drsný pokus o sebedestrukci „řádným trávením volného času“ jistě přispěl k jednomu z nejlepších rozhodnutí v autorově životě, totiž k brzkému úprku z učiliště zpět do Prahy a k výběru jiného typu dospělosti.
Mladší generaci, která byla takových zážitků ušetřena, může roli a podobu onoho „satirického týdeníku“ nyní připomenout kniha historika Jiřího Pernese Dějiny Československa očima Dikobrazu – 1945–1990. Užitečná je hlavně tím, že v četných ilustracích ukazuje morální, kulturní, společenský i hospodářský úpadek, který provázel celý komunismus.
Krev a mlíko
Úkolem Dikobrazu byla od předúnorových počátků až do listopadového převratu podpora partajní propagandy prostřednictvím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
