Kdo někdy četl zápisky starých polárníků, jistě si vybaví, jak hluboce rozuměli polární Inuité sněhu a ledu. Severské domorodé jazyky rozlišují desítky druhů bílé nádhery a staří eskymáčtí lovci dokázali v této základní materii svého života číst jako v knize. Snad proto se nešlo minulý týden ubránit pocitu jistého zadostiučinění, když média informovala, že dvacetiletý Kanaďan Jordin Tootoo se stal prvním Inuitem v dějinách, který má brázdit ledová kluziště kanadsko-americké NHL.Ten pocit je důležitý, i když o led tolik nejde.
Ať už se na kolonizaci Severní Ameriky s odstupem staletí díváme jakkoli, jisté je, že pro původní obyvatele tohoto kontinentu znamenala těžkou ránu, z níž se nevzpamatovali dodnes. Inuité žijící na nehostinném severu Kanady a Aljašky nebyli sice masakrováni kvůli lukrativní půdě jako Indiáni, civilizace bílého muže tu ale zanechala přidružené škody: tradiční způsob života vzal za své a spolu s ústředním topením a sněžnými skútry přišel alkohol, nezaměstnanost a deprese. Cesta zpátky do iglú samozřejmě nevede, ale určitý lék na postkoloniální marasmus západní společnost od 60. let našla – pomoci původním obyvatelům vážit si vlastních kořenů a přitom z nich udělat rovnoprávné členy společnosti, kteří se mohou pyšnit vzdělanou a úspěšnou elitou. Funguje to – hokejista Jordin Tootoo se stal po podpisu smlouvy rázem hrdinou celé provincie Nunavut. A jsou i jiné vzory: v provincii vysílá v domorodém jazyce lokální televizní kanál s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
