Máme-li jmenovat příklad velmoci, která vznikla a de facto padla s postavou svého tvůrce, celkem automaticky vytane jméno Čingischána a jeho mongolské říše. Od smrti muže, narozeného asi v roce 1162 jako Temüdžin, uplyne 18. srpna 776 let. Roku 1206 sjednotil mongolské kmeny, byl zvolen jejich svrchovaným vladařem, chánem a přijal titul Čingis. Během následujících dvou dekád pak dobyl a obsadil severní Čínu, prakticky celou Střední Asii a dostal se až k Indu. Po jeho smrti expanze pokračovala. Mongolové si podmanili Rusko, vpadli do Polska, Uher a byli zastaveni Václavem I. v bitvě u Olomouce. Jejich říše tehdy sahala od Žlutého moře až po Balt. Nicméně to už se blížila její labutí píseň – během dvou generací se rozpadla.
Čím byla tato expanze umožněna? Velkou roli sehrál osobní Čingischánův talent a jeho motivace. Poprvé organizoval vojenské jednotky poté, co mu soupeřící kmen unesl ženu. Když uspěl, začal své schopnosti uplatňovat v mnohem širším měřítku. Výboj usnadnila i skutečnost, že nomádští Mongolové byli schopni vypěstovat mnohem více koní než Evropané vázaní na půdu, a tak měli převahu v jízdě. Podle některých pramenů též do Evropy pronikla zvěst, že Čingischán se při sjednocování mongolských kmenů spojil i s ne-storiánskými křesťany, a je tudíž bájným knížetem Janem, spasitelem věřících – proto se v Evropě nepodnikala proti blížícím se nájezdníkům žádná opatření. Ti navíc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
