Na první pohled je Barcelona typické středomořské město: přístav, stará čtvrť s katedrálou, kavárnami a bary, rozlehlá tržnice plná čerstvých ryb a zeleniny. Když se ale dáte do řeči s někým z hudební profese, hned vycítíte, že Barcelona má pro muzikanty magickou vůni. Město, které Hans Christian Andersen před 140 lety označil za španělskou Paříž, se doslova hemží hudebními přistěhovalci z ostatních koutů Španělska, Evropy i zámoří. Proč tedy zrovna Barcelona, a ne třeba Janov nebo Marseille?
Zakázaný jazyk
Vysvětlení nabízejí zpěvák a DJ Wagner Pá původem z Brazílie a jeho manažerka Karin Willemsenová, jinak výtvarnice z Holandska. Oba se natrvalo usadili v Barceloně a loni na podzim hráli v pražské Roxy. „Barcelona má na rozdíl od ostatních středomořských měst tu správnou velikost,“ vysvětluje Karin. „Je skutečnou metropolí – nikoli španělskou, ale katalánskou – a na všechna důležitá místa přitom dojdete pěšky. Panuje tu otevřená atmosféra, to přitahuje umělce.“
Nebylo tomu tak vždycky. Národnostní útlak během šestatřiceti let Frankovy totality se dotkl Katalánců právě tak jako Basků a obyvatel Galicie na atlantickém pobřeží Španělska. „Mí prarodiče mluvili jen katalánsky, španělsky neuměli. Jednoho dne zašli jako obvykle do pekařství pro chleba – a zjistili, že se doslova přes noc stali občany druhé kategorie. Se svým pekařem už nesměli promluvit v rodném jazyce,“ vypráví zpěvačka…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
