Němci jsou stereotypní blonďáci s hypernacionalistickou hrdostí, kterým je vštěpováno, aby byli za každou cenu první. Jedí moc brambůrků, pijí moc piva a pak soutěží v říhání. Zaslechneme-li takovou charakteristiku v nějaké hospodě, nic se neděje. Před týdnem ji však pronesl Stefano Stefani, náměstek italského ministra průmyslu zodpovědný za turistiku, a oheň, již doutnající po slovní přestřelce mezi premiérem Berlusconim a německým europoslancem Martinem Schulzem, byl na střeše. Nemusela to být žádná tragédie, vždyť Stefani – širší evropské veřejnosti zhola neznámý – nenapadl žádnou konkrétní osobnost, žádného německého politika osobně nezhanobil, pouze hospodským výrazivem paušalizoval obraz Němců. Zachoval se tedy podobně, jako když loni Miloš Zeman paušalizoval Rakušany coby pomahače Hitlera, ale tehdy v Rakousku ztratil nervy pouze Jörg Haider. V Německu však nyní sám Gerhard Schröder zrušil plánovanou dovolenou v Itálii: situace se prý vyhrotila natolik, že by v Itálii nemohl strávit klidné chvíle. Kancléř největší evropské mocnosti ztratil glanc a soudnost kvůli přitroublým poznámkám jednoho italského politika. Je to normální?
Připomeňme si jednu věc. Před třemi lety, když v USA vrcholila prezidentská kampaň, byl George W. Bush v Evropě ocejchován jako omezený trouba, který ani nezná jménem prezidenta Pákistánu. Evropané přehlíželi mnohem důležitější věc – Bushovu velkorysost a schopnost vést (leadership). A právě Bush coby prezident ani v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
