Starý kontinent prožívá novou éru, jež nachází svůj výraz i v literatuře. Ta byla tradičně páteří národních kultur, dnes se však zabývá čím dál častěji tím, co jejich rámec přesahuje. Zájem se přesouvá z kulturních center na okraje, kde se složitě dotýkají a mísí nejrůznější vlivy. Duch státotvorných národů ustupuje do pozadí ve prospěch minorit, které byly až dosud přehlíženy a potlačovány. Ve sjednocené Evropě se ostatně stávají menšinami i nejpočetnější národy.
Proces sjednocování paradoxně provází manifestace kulturní, náboženské i etnické rozrůzněnosti, jež byla v národních státech zastírána. Rakouský esejista Karl-Markus Gauß podnikl v posledních dvou letech minulého století několik výprav do oblastí, kde dosud přežívají zbytky zapomenutých etnických společenství, a své zážitky shrnul v knize Vymírající Evropané, s jejímž překladem se nyní může seznámit i český čtenář.
Němci s nůšemi
Gauß se zaměřil na etnické skupiny, které prostor pro svou existenci nalezly už před staletími na rozmezí evropského Západu a Východu, nikoli ovšem ve smyslu přísně geografickém, ale spíš civilizačním a duchovním. Žádná z nich není autochtonní jako třeba Baskové ve Španělsku a Francii, všechny sem přišly odjinud a jejich tradice se utvářely v kontaktu s odlišnou kulturou většinového obyvatelstva. Migraci východním směrem představují v Gaussově výběru sefardští Židé ze Sarajeva, kteří se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
