Reálpolitika míří pod Himálaj

Je něco špatného na tom, když jediné dva miliardové státy planety, jež zahrnují třetinu celého lidstva, normalizují své vztahy? Jistěže nikoli. Jenom je třeba si uvědomit jeden rozdíl. Indie si právem nárokuje přízvisko největší demokracie na Zemi. Miliarda Indů se přes všechny těžkosti s chudobou a přežívající problémy kastovního systému těší vyspělé a pevné demokracii západního střihu. Naproti tomu Čína je v rámci této terminologie největší totalitou na Zemi. Miliarda a čtvrt Číňanů žije přes veškerý ekonomický boom posledních dekád v podmínkách tuhého komunismu. Právě to je třeba vzít v úvahu, čteme-li v novinách zprávu o první návštěvě indického premiéra v Číně po deseti letech. Dva rivalové, kteří spolu před čtyřiceti lety vedli válku kvůli hraničním sporům, se nyní snaží obrousit vzájemné hrany především pod heslem světlé budoucnosti vzájemného obchodu. Proč ne? Nicméně nelze si při této příležitosti vzpomenout na „reálnou politiku“, jeden ze sloganů éry „uvolňování“ v rámci studené války.

Vádžpéjí není Kissinger

Reálná politika je německý vynález označující spolupráci s ideovým soupeřem, ba nepřítelem, nejde-li to jinak a slouží-li to i vlastním zájmům. Zavírá režim v komunistické NDR lidi? Zavírá. Není to správné, ale v našem zájmu – i ekonomickém – je s východem spolupracovat, vždyť tak pomůžeme zlepšit podmínky i pro ty zavírané. Na…