Minulý měsíc vystoupil tým vědců z univerzity v Detroitu s převratným návrhem. Genetická výbava šimpanzů je podle jeho výzkumů natolik podobná lidské, že by měli být přeřazeni do rodu Homo, dosud vyhrazeného jen lidem, řekli biologové a rozpoutali ve světě vzrušenou diskusi. Lidé přející výraznější ochraně zvířat, než jakou mají dnes, výsledek zkoumání přivítali, to je jasné. Ani ne tak proto, že by se konečně ukázalo, na čí straně je pravda, ale prostě proto, že objev otevírá prostor k další debatě o právech zvířat. I na stránkách Respektu se ale předminulý týden ukázalo, že i jen mluvit o právech zvířat je pro mnohé problémem. Tyto averze demonstroval i text Teodora Marjanoviče Zvíře podle Bible (Respekt č. 24/2003).
Vidět nebe
Psát články kritizující hnutí na ochranu zvířat má svá úskalí.
Bojovníkům proti jaderným elektrárnám, plastům nebo dálnicím lze obstojně oponovat, s poukazem na jiný životní styl. U zvířat je to jiné: jejich znevolnění dosáhlo v industriální společnosti nepopiratelného vrcholu. A to přesto, že ještě nikdy jsme toho o zvířatech a o tom, jak těžce toto znevolnění snášejí, nevěděli tolik jako dnes.
Přitom nejde ani tak o to, že člověk zvířata kvůli obživě zabíjí, to odjakživa dělal a zřejmě dělat bude. Podstatně horší je to, co s nimi dělá před smrtí. Ve snaze zajistit si levnou a dostupnou potravu, zábavu a materiál na pokusy zcela zotročil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
