Základní školu vyšel orlovský školák Ondřej Hipík ze sedmé třídy, více jich do svých patnácti nezvládl. Jeho vrstevník Boris z Karviné se došplhal do osmičky. Na jejich budoucnost by si nikdo nevsadil ani pětník. Ale stal se zázrak. Oba dnes devatenáctiletí mládenci louskají ve školních lavicích anglická slovíčka, dopisují si přes internet a míří k maturitě. „Děti odepsané už během základní školy mají velkou šanci skončit na ulici nebo v kriminále. Někdo se o ně prostě starat musí,“ vysvětluje jeden ze dvou zakladatelů integrované školy v Petrovicích u Karviné Vladimír Kolder (46), proč u nich čtvrtým rokem běží projekt pro sociálně handicapované děti.
S figurou sportovce
Začalo to počátkem 90. let v učilišti Kovony Karviná. Ministerstvo průmyslu nabídlo škole v rozestavěném areálu privatizaci – ať se o sebe postará sama. Tehdejší ředitel Jaroslav Dadok a jeho zástupce Vladimír Kolder vymysleli privatizační projekt, získali úvěr a od roku 1991 je učiliště soukromé. Začala fungovat i stavební firma, cestovní kancelář a restaurace, kde učni získávají praxi. Před pěti lety se oba podnikatelé-pedagogové soustředili na děti, které nedokončily základní školu či prošly jen tou zvláštní a mají mizerné vyhlídky do dalšího života. "Už dříve mělo učiliště dvouleté učební obory zaměřené na jednoduché práce. Na Karvinsko se léta stahovali lidé z celé republiky a čtyřicet let se tu razilo heslo Jsem havíř, kdo je víc – což se muselo na populaci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
