Fungují ještě časy, kdy jedna komunistická země mohla mít účinný vliv na druhou? Platí ještě jakási ideologická solidarita? To je teď důležitá otázka na adresu Číny a Severní Koreje (KLDR), přesněji řečeno na adresu severokorejského jaderného programu, ke kterému se v říjnu otevřeně přiznala. Na texaský ranč prezidenta George W. Bushe dorazil minulý pátek čínský prezident Ťiang Ce-min. Ťiang, který v 90. letech napravoval vztahy s USA zmrazené po masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, by mohl udělat pro USA svou poslední službu a převzít dohled nad jadernými ambicemi KLDR. Tak si to alespoň představovali optimisté. A výsledek? Ťiang podle účastníků čtyřhodinové schůzky mluvil jako „mistr kryptické zdrženlivosti“. Předá funkci generálního tajemníka na listopadovém sjezdu KS Číny svému nástupci? Tento krok se obecně očekává a zřejmě kvůli němu Ťiang sjezd odložil - aby do USA přijel se všemi tituly a poctami. „Ach ano, mnozí o tom hovoří,“ zněla jeho páteční odpověď v Texasu. Podobně na adresu KLDR a jejího jaderného programu řekl, že je „zcela zahalen temnotou“. Chtěl nejspíš Američanům naznačit, že jeho vliv v Pchjongjangu není zdaleka tak velký, jak se Bílý dům domnívá. To je také asi hlavní poselství summitu. Zavládla shoda, že vůči KLDR se musí postupovat diplomaticky, takže USA se ocitají v tak trochu prekérní situaci. Saddám Husajn irácký program zbraní hromadného ničení popírá a navíc slíbil návrat zbrojních inspektorů, ale Washingtonu to nestačí a dožaduje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
