Francouzský prezident Jacques Chirac se cestou do Johannesburgu zastavil v Čadu a připomněl zde francouzské angažmá v Africe. V téže době se Světová banka rozhodla nepodpořit ropný projekt v Čadu a Kamerunu. Spláčou tak obě země nad výdělkem? Nikoli.
Konflikt stále doutná
Čad i Kamerun patří mezi nejchudší státy světa. Občanské války v Čadu trvající od poloviny 60. let až dosud byly výrazně podporovány i ze zahraničí. Francouzské zájmy tu hájila vojska podporující autoritativní režim z hlavního města N'Djameny, zatímco rebelům na severu poslal „bratrskou pomoc“ libyjský diktátor Kaddáfí. V roce 1987 libyjská vojska okupovala 48 % čadského území. V pozadí stály údajně bohaté zásoby ropy na společných hranicích. Ač se Libye po mezinárodní arbitráži, která v únoru 1994 přiřkla spornou oblast Aouzou právě Čadu, začala stahovat, konflikt nebyl zažehnán a s různou intenzitou přetrvává dodnes. Štafetu převzal převratem v prosinci 1990 generál Idrís Déby, jenž se nechal po zřejmě zfalšovaných volbách prohlásit prezidentem. To ovšem francouzské diplomacii nezabránilo poskytovat mu výraznou „rozvojovou“ pomoc. Situace se měla změnit s objevením nových zásob ropy v oblasti Doba na jihu Čadu. Zisky měly částečně plynout i do Kamerunu, hospodářsky závislém právě na vývozu ropy a ropných produktů.
K čemu budou peníze
Závislost na příjmech z ropy nutí některé z diktátorů k různým úhybným manévrům slibujícím demokratizaci či prosperitu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
