Od zániku Hitlerovy třetí říše brzy uběhne šedesát let, ale rozličná svědectví o poměrech, jaké v ní panovaly, mohou stále ještě překvapovat. V Německu oněch časů došlo k něčemu nevysvětlitelně obludnému, což lze popisovat či analyzovat, nikoli však plně pochopit. Každé svědectví nicméně poukazuje na řadu aspektů, které mohou naše představy o tehdejším dění a jeho hlubších podstatách poopravovat a zpřesňovat. I proto zřejmě německou veřejnost v polovině devadesátých let tolik upoutaly deníky profesora Victora Klemperera z let 1933–1945, které vyšly půl století po svém dokončení a pětadvacet let po autorově úmrtí. V českém překladu je zatím k dispozici první část končící záznamem z 31. prosince 1941. Je celkem zřejmé, proč editoři rozdělili obsáhlý korpus deníkových textů právě zde. Zatímco první díl zachycuje pozvolné stupňování represí vůči Židům až po samý práh snesitelnosti, kdy se člověk stále ještě může s jistou hrdostí podivovat, co všechno vydrží, druhý díl se už týká časů čiré apokalypsy: tři týdny po Klempererově silvestrovském záznamu zkoncipoval Heydrich s vůdčími nacisty na pověstné konferenci ve Wannsee „konečné řešení židovské otázky“.
Rabínův syn německým romanistou
Victor Klemperer se narodil roku 1881 v pruském městečku Landsberg jako osmé dítě rabína, jehož rod pocházel z pražského ghetta. O devět let později se rodina přestěhovala do Berlína, kde se otec stal kazatelem reformní židovské obce. Victor studoval na gymnáziu,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
