V článku Miliardy od Falkonu (Respekt č. 52/2001) Jaroslav Spurný rozebírá problematiku ruského dluhu. Uvádí a dokládá řadu skutečností, které vrhají na celou transakci, vládu i firmu Falkon přinejmenším podivné světlo. Musím se však ohradit proti autorově závěru, že „čtyřkoalice transakci kritizovala, ale poté, co jí vláda odmítla vydat smlouvy o obchodu, se odmlčela.“ Není to pravda.
Pouhé výmluvy
Unie svobody už na podzim loňského roku důrazně žádala zveřejnění informací i smluv týkajících se deblokace ruského dluhu. Důvodem byly pochybnosti kolem celé transakce, skutečnosti známé o společnosti Falkon i mnohoznačné mlčení vládních kruhů. Připomeňme jen, že deblokace ruského dluhu představuje významný příjem státního rozpočtu. Falkon proto vzhledem ke svému personálnímu obsazení a kontaktům rozhodně není důvěryhodnou společností, které by mohl být svěřen pro stát tak závažný úkol. Není bez zajímavosti, že Falkon se na „scéně“ neobjevuje po prvé. Už za Ivana Kočárníka byl v roce 1996 doporučován ministerstvem financí pro deblokaci státní pohledávky vůči Libyi. Kočárníkův nástupce Ivan Pilip jej ale nedoporučil, s ohledem na informace BIS, podle kterých jeden z představitelů Falkonu pracoval pro cizí státní službu a měl styky i s organizovaným zločinem. Přes všechny tyto známé a varující skutečnosti však současná vláda společnosti Falkon vymáhání ruského dluhu svěřila. Všechny plány…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
