Pojem státní bankrot zná většina lidí spíše z učebnic a z historie. Dnes se může odehrát leda tak někde v rovníkové Africe nebo v zemi po prudkém společenském zlomu, řekl by běžný čtenář novin - například v roce 1998 v Rusku, kdy stát nebyl schopen splácet dluh 40 miliard USD. Počátkem letošního roku však vyhlásila státní bankrot Argentina, dosud stabilní a fungující stát. Jde o největší krach státních peněz v historii (neschopnost splácet dluh 142 miliard USD), jak uvádějí média. Událost rozebírají ekonomové, politologové i žurnalisté. Kde hledat příčiny? Jak velký (kolik procent z hrubého domácího produktu) dluh může vést k bankrotu? Proč například Belgie s veřejným dluhem na úrovni celoročního HDP v klidu přežívá, zatímco Argentina se zahraničním dluhem ve výši 46 % HDP bankrotuje? Nehraje tu podstatnou roli struktura - rozuměj termíny splátek - dluhu? Není Česko se svými 20 % veřejného dluhu a jeho rychlým nárůstem na poloviční cestě? To jsou zásadní otázky, na které není jednoznačná odpověď. Neméně zajímavý je ale i pohled historický: Jak země, která před sto lety patřila k nejbohatším, dospěla ke státnímu bankrotu.
Boháč Argentina
Tisk s oblibou rozebírá případy finančních krizí a různých „tygrů“ (Irsko coby keltský tygr, východoasijští tygři…). Jsou to atraktivní příběhy, často v přímém přenosu, ze zemí, které zažívají náhlý propad či naopak vzestup. Čím jsou poučné a inspirující? To zkoumají experti i média. Neméně důležité jsou ale i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
