Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Kdybys byl mlčel...

Si tacuisses, philosophus mansisses, říká antická anekdota. Kdybys byl býval mlčel, byl bys zůstal filozofem. Starý lexikon to vysvětluje jasně: hlupák ve společnosti filozofů dlouho mlčící a také za filozofa pokládaný konečně hloupou řečí se prozradil. Kdybys byl býval nepsal, byl bys zůstal publicistou. Tolik bychom mohli říci na adresu Petra Žantovského a jeho kritické reflexe 25. výročí Charty 77 (internetový časopis Virtually, www.virtually.cz, 7. ledna). Logika článku totiž odpovídá zmíněné anekdotě. Nejde o to, že by sama Charta 77 byla nekritizovatelná. Nejde ani o to, že by nebylo možné dnes kriticky nazírat její odkaz tak, jak se projevuje v soudobé politice a společnosti. Zaráží ovšem, když se tak děje s pomocí argumentů a tónů, které by zapadly i do normalizačního Rudého práva. To je snad nejvýraznější bod v reflexích čtvrtstoletého výročí Charty. Není sice jediný ani převládající, zato má slušný punc oficiality.

V širokém spektru

Odkaz Charty 77 si připomněli mnozí. Při její názorové šíři a zahrnujícím, nikoli vyčleňujícím charakteru není divu, že vzpomínky a názory se táhnou v širokém spektru. S některými z nich se můžeme shodnout, s jinými nesouhlasit, ale pořád se pohybujeme mezi slušnými mantinely, které umožnil pád komunismu v listopadu 1989. Se svým kritickým názorem se nikdy netajil například Emanuel Mandler, jeden z „nechartovních“ disidentů. Také nyní v Lidových novinách (5. ledna) si…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].