Na počátku devadesátých let dobyli divadelníci nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu se Shakespearovým Snem noci svatojánské. Prostor sevřený kamennými zdmi, za nimiž se nocí nese odbíjení zvonů a ozvěna rázných kroků hlídek hradní stráže, jim zachutnal natolik, že se do něj posléze začali vracet a zrodily se Letní shakespearovské slavnosti. Nešlo přitom o žádnou letní turistickou atrakci: takřka všechna představení si držela velmi solidní úroveň. Letošní premiéra Krále Leara jako by historii hradní shakespearovské přehlídky korunovala. Kromě režiséra Martina Huby na tom má hlavní podíl Jan Tříska, který v titulní roli předvedl skutečně fascinující návrat na česká divadelní prkna.
Uměřená harmonie
Martin Huba se obešel bez velkolepých vnějších efektů, a přece z jeho Leara vyzařuje vznešenost takřka monumentální. Patos, lesk dvorského bohatství i drtivou sílu pochodujících armád - to vše režisér rozptýlil po inscenaci v náznacích a jemných detailech. A tyto drobnosti a jemnosti v pravý čas oslnivě vyšlehnou, neboť je Huba staví do kontrastu se střízlivou uměřeností a přímočarou drsností. Nádvoří není zahlceno žádnými složitými dostavbami - monumentální opršelá zeď, před níž a na níž se hraje, poskytuje dostatečně efektní kulisu sama o sobě. Na začátku představení je ještě skryta pod šedobílou, vzdouvající se plachtou stejně jako hromada písku navršená na jejím úpatí. Jan Tříska přichází na začátku coby Lear v civilním oblečení - zelené…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
