Kdyby se na Slovensku vyhodnocovalo, které politické téma bylo loni nejdůležitější, vedle reformy veřejné správy a korupce by se na nejvyšší příčku jistě dostaly i dohady ohledně mocenského uspořádání po volbách v září 2002. Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) vede v průzkumech s takovým náskokem (čtyři relevantní agentury mui v prosinci dávaly průměrně 29 %, zatímco druhý Smer získával zhruba 14 %), že s pravděpodobností usedne k říjnovému porcování mocenského koláče jako nejsilnější subjekt. Ovšem právě HZDS, a především jeho lídr Vladimír Mečiar, dlouhá leta leží v kletbě vlád a institucí Západu. Od Washingtonu po Berlín visí, s mírnou nadsázkou, Mečiarův obraz ve stejné galerii jako portréty Miloševiče, Lukašenka či Tudjmana. Způsob, jakým vládl v letech 1994 až 1998, vyrazil na tvář tohoto politika osudové stigma.
Výroky šéfa NATO
Hrozba, že Mečiarův návrat na scénu zbrzdí integrační snahy Slovenska, je reálná. Zcela mimo realitu jsou ovšem formulace, že vláda HZDS s ním v čele by znamenala pro Slovensko automatické vyřazení. Toto dilema slovenská média rozebírají už od loňského května, kdy jej načal George Robertson v rozhovoru pro týdeník Domino Fórum. Generální tajemník Severoatlantické aliance řekl, že výsledek slovenských voleb rozšiřování NATO vůbec neovlivní. Dodal, že Mečiarova vláda navíc nebyla jediným důvodem, proč Aliance v roce 1997 nepřizvala Bratislavu do svých řad. Poté se roztrhl pytel. Na bratislavské konferenci "NATO -…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
