To, že divadlo může sloužit nejen jako prostředek uměleckého vyjádření vyškolených profesionálů, ale také coby zajímavá forma terapie pro lidi na druhém konci společenského žebříčku, si diváci mohli na zdejších jevištích ověřit už několikrát. Pravidelně vystupuje například Bohnická divadelní společnost, složená ze současných i bývalých pacientů pražské psychiatrické léčebny, či soubory handicapovaných umělců, jakým je třeba brněnské divadlo neslyšících 7 a půl. Neobyčejnou působivost přitom taková jevištní tvorba získává ve chvíli, kdy se zvolené téma dotýká jedinečných životních zkušeností těchto příležitostných herců. Právě takový dojem zanechává i divadelní adaptace povídek Daniila Charmse Jakou barvu má nic? Spíš tmavší, kterou před deseti dny už poněkolikáté reprízovalo v pražském klubu Roxy Divadelní studio Ježek a Čížek, složené z pražských bezdomovců.
Myškinův pokoj
S nápadem založit divadelní ansámbl, který by tvořili z větší části lidé bez přístřeší, přišlo před více než rokem občanské sdružení Nový prostor, které pomáhá bezdomovcům s návratem do normálního života. Oslovilo bezprizorné prodejce svého časopisu a brzy se ozvali první zájemci. Vedení netradičního divadelního uskupení se ujal režisér Miroslav Drábek, jenž dříve pracoval s profesionálními herci v oblastních divadlech. Když režisér hledal literární texty, které by vznikající ansámbl mohl převést do divadelní podoby, dostal se i k tvorbě ruského avantgardního spisovatele…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
