Karel Popper líčí ve svých pamětech střet, do kterého se dostal s jinou veličinou filozofie dvacátého století, Ludwigem Wittgensteinem. Vše se prý seběhlo, když jej v roce 1947 požádal o přednášku elitní cambridgeský Klub morálních věd, jemuž Wittgenstein předsedal. Popper podle svých vzpomínek začal přednášku tím, že uvedl řadu příkladů toho, co považuje za pravé filozofické problémy. Wittgenstein je však údajně odbyl mávnutím rukou, přičemž si „nervózně pohrával s pohrabáčem“. Když se pak řeč stočila na etiku, líčí Popper, vyzval jej prý Wittgenstein - stále s pohrabáčem v ruce - aby uvedl příklad jediného morálního pravidla. „Odpověděl jsem,“ píše Popper, „neohrožovat hostující přednášející pohrabáčem.“ Wittgenstein poté údajně pohrabáč zahodil a rozčileně se vyřítil z místnosti.
Blízcí i vzdálení
Pochybnosti, zda se příhoda skutečně odehrála, jak ji Popper líčí, kolovaly mezi filozofickou veřejností od samého počátku. Sílící nejistota - časopis The Philosopher's Magazine kupříkladu přinesl svědectví jednoho z účastníků přednášky, který Popperovu verzi zpochybnil - nakonec vyprovokovala redaktory BBC Davida Edmondse a Johna Eidinowa k tomu, aby se pustili do pátrání, co se kdysi v cambridgeské učebně H3 vlastně odehrálo. Podařilo se jim vyzpovídat devět očitých svědků, a třebaže si žádný již nebyl schopen událost vybavit jasně, zdá se být z jejich výpovědí patrné, že Popperovo líčení odpovídá skutečnosti jen stěží. Kniha Wittgensteinův…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
