Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Domov

Terapie pro sexuální zločin

Do tmavé místnosti se zamřížovanými okny přicházejí muži ve vězeňském mundúru a tiše usedají vedle sebe na nízké stoličky. V kuřimské věznici začíná pravidelná terapie sexuálních deviantů. Do pokoje vchází ředitel věznice Jiří Mezník a za ním členové léčebného týmu. "Dobrý den, chlapi," říká na uvítanou jeden z pedagogů: "Než se do toho dáme, rád bych popřál dvěma z vás k narozeninám." Pak následuje představení dvou nováčků. "Udělal jsem něco hrozného, ale chci to napravit. V životě jsem nic podobného neprovedl. Opravdu! Musíte mi to věřit. Mám manželku a chci se k ní vrátit," říká první z nich. "Nespáchal jsem to, zač mě odsoudili. Nechci o tom mluvit," říká tiše se sklopenou hlavou druhý a rychle si sedá.

Méně testosteronu

Ojedinělý program nápravy sexuálních deviantů – především pedofilů a patologických sexuálních agresorů, kteří mají státem nařízenou ochranou sexuologickou léčbu - běží v kuřimské věznici úspěšně již čtvrtým rokem. Za pomoci desetičlenného týmu odborníků zde vězni pracují na svém uzdravení ještě ve výkonu trestu. "Pokoušíme se změnit dosavadní praxi, při které si sexuální deviant odseděl nejprve několik let bez jakékoli možnosti léčit se a pak, v lepším případě, skončil na dlouhou dobu v řadové psychiatrické léčebně mezi chronicky duševně nemocnými. V horším případě se do léčebny vůbec nedostavil a pohyboval se volně jako časovaná bomba," vysvětluje primářka Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích Růžena Hajnová, která společně s ředitelem věznice Jiřím Mezníkem program pomoci sexuálním deviantům v Kuřimi zahájila. Opírala se přitom o výchovný model, který už více než dvě desítky let spolehlivě běží v mnoha zemích západní Evropy. Jeho součástí je jednak terapie snažící se narušit pacientovy patologické vzorce chování, jednak léky snižující hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu, který má vliv na deviantní chování. Léčit pachatele sexuálních zločinů ve věznicích je tady podle zákona možno už od roku 1972. Přesto se tato možnost až do roku 1998 nevyužívala.

"Několik let trvá, než stvoříte program a dáte dohromady tým odborníků. Když se nám to na konci osmdesátých let téměř podařilo, přišel d o toho listopad 89 a spousta jiné práce. Když jsme se posléze k programu vrátili, začínali jsme téměř od nuly," vzpomíná primářka Hajnová. Proč ale dvanáct let po revoluci stále není možné léčit sexuální devianty ve více věznicích, když se do té kuřimské všichni nevejdou? "Kapacita kuřimského oddělení je dostačující," odpovídá tisková mluvčí Generálního ředitelství věznic Miloslava Havlíčková. S tím ale rozhodně nesouhlasí primářka Hajnová. "V českých věznicích je nyní přibližně sto padesát lidí s nařízenou ústavní sexuologickou léčbou, a naše oddělení jich zvládne maximálně třicet tři."

Odkud tedy čerpala mluvčí vězeňské služby své informace? "Já jsem si to v Kuřimi neověřila, což jsem asi měla, viďte? Tak to, jak říkám, že je oddělení kapacitně dostačující, pane redaktore, prostě škrtněte," vysvětluje paní Havlíčková svůj omyl. Přesnější čísla o kapacitě pak poskytuje ředitel odboru výkonu vazby a trestu generálního ředitelství Vězeňské služby Michal Řeháček."Kapacita kuřimského oddělení skutečně nestačí. Pracujeme na tom, aby zde mohl být umístěn dvojnásobný počet vězňů, ale termín, kdy k tomu dojde, zatím neznám."

Železná ruka v sametové rukavici

Jak vypadá všední den na oddělení pro sexuální devianty? Jednou za týden je na programu skupinová psychoterapie, individuální terapie a celá řada kroužků – hudební, jazykový, šachový, zeměpisný. Vězni mají k dispozici také posilovnu a hřiště. Největší důraz je ale kladen na terapie. "Nabízíme jim různé modely. Je jen na nich, pro který se rozhodnou. V případě, že se stydí říct něco ústně, píší mi dopisy a já jim odpovídám. Nebo si píší deník, do nějž zaznamenávají své pocity, myšlenky. Nejdůležitější je, aby z terapeuta nebylo cítit odsouzení, měl by však mít železnou ruku v sametové rukavici - nabídnout klientovi pomoc, ale nenechat sebou manipulovat," vysvětluje primářka Hajnová. V případě, že vězeň aktivně spolupracuje na svém léčení, můžou lékaři soudu navrhnout jeho podmínečné propuštění. "Poté následuje buď léčba v jednom ze šesti odborných zařízení, v nichž panuje volnější režim než ve věznicích, nebo klient dochází za lékařem ambulantně," říká sexuoložka Hajnová.

Aby byla léčba úspěšná, musí být vězni dostatečně motivováni. "Musí vidět, že když spolupracují, jsou na tom lépe než ti, co terapii odmítají," říká jeden z pedagogů. Jak to vypadá v praxi? Za "odměnu" můžou například někteří vězni strávit několik hodin s manželkou či partnerkou v zařízeném bytě na okraji areálu věznice. O úspěšnosti léčby sexuálních deviantů v kuřimské věznici vypovídají čísla: od vzniku v roce 1998 jich tudy prošlo pětaosmdesát. Podle dostupných informaci ani jeden z nich dosud nespáchal sexuálně motivovaný trestný čin. "Ti, co se léčí, spáchají trestný čin znovu pouze v deseti až patnácti procentech. Neléčený člověk recidivuje přibližně v pětaosmdesáti procentech," říká o šancích pachatelů se sexuální deviací primářka Hajnová.

Autor je spolupracovníkem Respektu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 13/2002 pod titulkem Terapie pro sexuální zločin