Ve většině evropských zemí už dnes americké filmy v návštěvnosti suverénně převyšují filmy domácí provenience a hlavní příležitost zamýšlet se nad aktuální místní tvorbou tak představují každoroční národní filmové festivaly. Platí to i pro sousední Rakousko: ročně zde vznikne kolem patnácti celovečerních filmů a dvaceti dokumentů, jejich návštěvnost je žalostná - paradoxně i v případech, kdy film prorazí v zahraničí, jako například Pianistka režiséra Michaela Hanekeho nebo Mila Rito od Jessicy Hausnerové. Národní přehlídka rakouské kinematografie nazvaná Diagonale, která skončila tuto neděli ve městě Graz, ale ukázala, že krach návštěvnosti nemá naštěstí souvislost s kvalitou filmů. Oproti obvykle dominujícím snímkům hollywoodských studií má totiž národní kinematografie jednu velmi přitažlivou vlastnost - různorodost.
Bez hranic
„V době, kdy pod rouškou odpolitizování vytvářejí politické strany masivní nátlak na veřejnoprávní média a kdy je kvůli monopolistickým tendencím ohrožena mnohostrannost medií, stává se festival audiovizuální protisílou, chcete-li platformou těch, kdo s tímto vývojem nesouhlasí,“ říkají ředitelé festivalu Diagonale Christine Dollhoferová a Constantine Wulff. Festival měl letos několik programů: kromě hlavních přehlídek rakouských hraných a dokumentárních filmů to byl také výběr z díla původem československého filmaře Alexandra Hackenschmieda-Hamida, zvláštní program věnovaný globalizaci či cyklus k tématu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
