Před světem se nedá schovat

Obyvatelé Čech si dosud živě pamatují atmosféru, která v zemi panovala těsně po 11. září. Lidé plni emocí diskutují nebo hekticky telefonují na ulicích, tráví dny přilepení k rádiu či televizi. Tato stresující situace je posledních sedmnáct měsíců, od začátku intifády Al Aksa, izraelskou realitou. Obyčejní lidé mohou teroru odporovat jen tak, že pokračují ve svých stereotypech. Ale tichý projev nesouhlasu a odporu je udržitelný, jen když se teroristické útoky opakují jednou za čas. Když jsou na denním pořádku - jako v Izraeli roku 2002, zasáhnou morálku i náladu celé společnosti.

Hrdinové v kavárnách

Jeden z jeruzalémských spisovatelů poznamenal, že dříve se člověk stal hrdinou, až když šplhal po barikádách či pronikl na území nepřítele. Dnes je hrdinou každý, kdo se odváží sednout si na hlavní třídě do kavárny. Izraelská veřejnost má s terorem bohaté zkušenosti. Dosud platila celkem jednoduchá pravidla, která místa a v jakých dnech jsou nebezpečná. Například cestování autobusem v neděli ráno, první pracovní den v židovském státě, kdy bývají autobusy přeplněny vojáky vracejícími se po víkendu na základny. Další oblíbený terč útoků představují nákupní střediska, a to především v pátek dopoledne, kdy izraelské rodiny vyrážejí na nákupy. Izraelská mládež nejvíce riskovala v sobotu večer, po skončení šabatu všichni hojně vyráželi do kaváren. Za dnešní vyhrocené situace není bezpečno nikde. Jeruzalémská kavárna Moment, kde minulou sobotu zabil…