Rámeček
JANA HOFFMANOVÁ se narodila roku 1973 ve Slaném. V patnácti letech onemocněla, od osmnácti je odkázána na invalidní vozík, má potíže i s pohybem rukou. Navzdory tomu absolvovala průmyslovku, studuje pátým rokem výpočetní techniku na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze a věnuje se vrcholovému sportu. Zatím největšího sportovního úspěchu dosáhla na paralympiádě v Sydney: zlatá medaile v plavání na 50 m (volný způsob, navíc se světovým rekordem 59,12 s) a dvě bronzové medaile (50 m znak, 100 m volný způsob).
Máte tři medaile ze Sydney, jste pohybově nadaná, baví vás závodit. Nelákalo vás zkusit i nějaký zimní sport a být teď třeba v Salt Lake City?
Před osmi lety jsem zkoušela monolyži. Ale měla jsem samé pády a bylo to i jinak hodně náročné. Sedíte v nějaké skořápce, od zadku vám jde úzká lyže, v rukou máte krátké hůlky s malými lyžičkami na konci. Musíte mít neustále kolem sebe lidi, kteří vám pomáhají: je třeba se nějak dostat s invalidním vozíkem ke sjezdovce, někdo vás musí dostrkat k vleku, přeložit vás, nahoře vás zase odchytnout a tak dále. Navíc potřebujete dost peněz na vybavení. Prostě: zůstala jsem u plavání.
A dosáhla jste v něm skvělých úspěchů - kolik lidí u nás má tři medaile z olympiády? Jak jste se vlastně k vrcholovému plavání dostala?
Nemám možnost se proběhnout ani projít, chuť sportovat jsem měla už odmalička a nicnedělání je pro mě divné, skoro nepřirozené. S plaváním jsem nezačínala kvůli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
