Porozumět významu či úspěchu reprezentativních výstav nejde bez citlivého vnímání jejich skrytých politických souvislostí. Platí to zejména v naší společnosti, kde se „nezávislost“ kulturní politiky veřejnoprávních institucí na ideologii stále ještě víc deklaruje, než aby byla skutečná. V posledních měsících bylo možné na dvou prestižních místech české výtvarné scény zhlédnout výstavy, které podivně interpretovaly umělecký odkaz Maxe Švabinského a Karla Svolinského, osobností konzervativně a snad i oportunisticky vyladěných. Vypočítavé zjednodušení, kterého se obě výstavy dopouštěly, přitom média většinou bez odporu přijala. V případě Maxe Švabinského podlehl i váš týdeník (Ctitel staré epochy, Respekt č. 51/2001).
V rukou soukromníka
Retrospektivu Maxe Švabinského ve Valdštejnské jízdárně spravované Senátem připravila soukromá firma Gallery, která už řadu let využívá nedostatečné kapitálové připravenosti státních galerií (v její režii se konala rovněž úspěšná výstava Josefa Lady v rovněž prestižním prostoru Jízdárny Pražského hradu). Ohlédnutí za tvorbou Karla Svolinského pak proběhlo v prostorech Národní galerie v pražském Paláci Kinských, přesto Svolinského výstavu iniciovala a spolupořádala Svolinského nadace. Ani jednu z expozic tedy nemá plně v rukou Národní galerie nebo jiná velká veřejnoprávní instituce. Zájem obou soukromých institucí při prezentaci umělců je přitom celkem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
