0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Ekonomika14. 10. 20016 minut

Vím, že nic nevím

Bývalý šéfekonom Světové banky Joseph E. Stiglitz (58) se konečně dočkal Nobelovy ceny. Dostal ji minulou středu spolu s dalšími dvěma Američany, Georgem A. Akerlofem (61) a A. Michaelem Spencem (58). Je však nutné zdůraznit, že Stiglitz nebyl v žádném případě oceněn za svou práci ve Světové bance. Naopak - jeho kontroverzní působení mu spíše Nobelovu cenu o několik let oddálilo. Oč se tedy všichni tři ekonomové zasloužili? Položili základy mikroekonomické analýzy chování ekonomických subjektů za nejistoty. Vše začalo Akerlofovým článkem o trhu s ojetými auty.

Zbydou jen vraky

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

V hlavním proudu ekonomické teorie se do konce 60. let téměř výlučně předpokládalo, že účastníci trhu mají všechny informace, které pro své rozhodování potřebují. A to symetricky: Nikdo jich nemá ani více, ani méně. Právě tento přístup prolomili v 70. letech někteří ekonomové. Asi nejznámějším textem z tohoto období je Akerlofův The Market for Lemons („lemon“ znamená kromě citronu i americký slangový výraz pro poruchové auto). Myšlenka je velice prostá: Prodávající ví mnohem více o vlastnostech auta než kupec. Pokud je auto poruchové a kupující není expert, pak to pozná teprve ex post. Existuje-li jeden trh, pak kupující zahrnou riziko nákupu špatného vozu do svých očekávání. Nabízená cena bude nižší, než by si představovali majitelé kvalitních bezporuchových aut, a ti proto odejdou z trhu. V konečném důsledku na trhu zbudou pouze auta poruchová. Podobných příkladů je…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc