Je hodina před půlnocí, večer, na který všichni čekali. Obyvatelé hlavního pákistánského města Islámábádu se právě dozvídají, že americký útok na sousední Afghánistán začal. Lidé se tlačí do těsných jídelen a bez emocí sledují televizní projev Usámy bin Ládina, který je právě vyzývá do svaté války. Prodavači před otevřenými obchody ladí rádia. „Jsem proti terorismu, ale bez důkazů je to jen další násilí. Do žádné války nicméně nepůjdu,“ sděluje západně oblečený muž, který se představuje jako novinář. „Tenhle útok je taky teror,“ prozrazuje obecně rozšířený názor další z mužů. Debatéři se postupně rozcházejí a noční život pákistánské ulice probíhá normálně. Točí se zmrzlina, na pánvích se smaží jídlo, z obchodu na kazety duní pop music a kolem obchází policista s kalašnikovem. Hodinu po půlnoci už ruší noční klid jen trojice mužů, kteří tancují při hudbě puštěné v zaparkovaném autě. Podstatně větší ruch čeká rozpolcenou zemi v dalších dnech.
Džihád u rodičů
Pákistán prožívá útok dramaticky. Vyplňují se předpovědi o násilných protestech, o ničení majetku, odehrávají se první útoky na nevládní organizace. Islámští aktivisté slibují do kamer Američanům odplatu, zatím ale není jasné jakou. Běžní lidé na ulici se sice chovají normálně, usmívají se na cizince, mají chuť s nimi mluvit. Řady radikálů ale rostou a s nimi i napětí. Je všední den minulého týdne a po jedné z hlavních ulic Islámábádu se vydává na pochod několika stovek mladíků s holemi. Ti,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
