Co vlastně charakterizuje to populární hnutí jménem sociální demokracie? Co nám dnes nabízí a jakými změnami prošlo během pěti poválečných dekád? Odlišuje se vůbec „ten správný“ sociální demokrat od růžového komunisty s lidskou tváří? V hledání odpovědi může pomoci Třetí cesta, kniha významného britského sociologa Anthonyho Giddense. Spis jednoho z poradců premiéra Tonyho Blaira, který je považován za duchovního otce „New Labour“, je od letoška k dispozici i v češtině.
Pryč s klasikou
„Rovnostářství staré levice bylo ve svém úmyslu ušlechtilé, jak však tvrdí jeho pravicoví kritici, mělo občas opačné výsledky,“ píše Giddens. Pro sociální demokracii nastala zlomová chvíle v šedesátých letech, kdy se socialismus sovětského typu ukázal jako zprofanovaný. Teprve na troskách naivní víry v bolševickou totalitu začala západní civilizace budovat sociální státy, které „kladly větší důraz na svobodu jednotlivce a osobní volbu“. Smrt starého socialismu urychlil i fakt, že klasické továrny plné umaštěných, sedřených dělníků přestaly existovat. Politický střet se tak přesunul ze hřiště společenských tříd na pole volebních programů. „S odchodem socialismu jako teorie ekonomického řízení zanikla jedna z hlavních dělicích čar mezi levicí a pravicí, alespoň pro blízkou budoucnost,“ píše Giddens. A při popisu znaků nové, moderní sociální demokracie klade důraz především na vstřícnost k životnímu prostředí, občanské společnosti a vzdělání. Ekologii se Giddens…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
