Nedávno se na prefektuře v Naganu museli rozejít dva už zasnoubení lidé, ačkoli měli před svatbou. Mladý Japonec věděl, že dívka je původem Buraku, a v dětství od matky často slýchával, že z příslušníků této kasty jde hrůza. Ale nevadilo mu to. Když se ovšem rodiče o původu nastávající dozvěděli, odmítli se svatbou souhlasit. Obávali se, že spojení s dívčinou rodinou jim přinese problémy v práci i v jejich městě. Jiný příklad: v roce 1994 byl po téměř 32 letech vězení omilostněn Kazuo Išikawa, také člen kasty Buraku, kterého policie začátkem šedesátých let násilím přinutila, aby se přiznal k vraždě mladé Japonky. Vrchní soud v Tokiu ovšem i dnes zamítá jeho žádost o obnovení procesu, aby mohl dokázat nevinu.Patřit mezi Burakumin, potomky nejnižších kast společenského systému, je v Japonsku i na počátku 21. století velké stigma, ačkoli kastovnictví bylo v zemi vycházejícího slunce zrušeno před více než sto lety. Lidé, kteří pocházejí ze dna společenského žebříčku, musejí skrývat svůj původ, i když dnes mnozí z nich už zdaleka nežijí v bídě či na ulici.
Špinavé profese
Jednou z nejvýraznějších a historicky hluboce zakořeněných vlastností Japonců je důraz na čistotu. A to jak v konkrétním, tak v abstraktním smyslu slova. Koncept „čistého“ člověka se stal v dějinách základem pro diskriminaci skupiny lidí, kteří ve svém zaměstnání přicházeli do styku s krví a mrtvolami zvířat a lidí. Na nejspodnějších patrech japonské společnosti tak po staletí stály…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
