Temným zimním odpolednem míří k parku zbraslavského zámku desítky lidí. Mlčky se zdraví pokývnutím hlavy. V mládí spolu mnozí z nich trávili většinu času, ale teď přemítají spíš o tom, že se možná vidí naposledy v životě. Je čtvrtek 11. ledna roku 2001 a dosud žijící legendy, nenápadné postavy českého undergroundu 70. a 80. let i o generaci mladší hosté se chystají na zádušní mši za zakladatele Plastic People of the Universe (PPU) Milana Hlavsu.
Divoká léta
O den později o Milanu Hlavsovi píší kromě domácích i takové noviny, jako americký Wall Street Journal či britský The Guardian. Není to poprvé: k mediálně zdůrazňovaným vrcholům jeho kariéry patří skutečnost, že hrál se svým oblíbencem, zakladatelem kapely Velvet Underground Lou Reedem v Bílém domě Billu Clintonovi a Václavu Havlovi. Pár let před tím napsal americký hudební časopis Rolling Stone, že PPU jsou jedněmi z mála hudebníků planety, kteří svou hudbou způsobili opravdovou revoluci. Věta naráží na známý fakt: mimo jiné i díky „Plastikům“ vznikla Charta 77. V polovině 70. let, kdy museli PPU, jejich kamarádi i fanoušci čelit kolotoči buzerace, zatýkání, mlácení a věznění, se stali symbolem odporu proti komunistickému režimu. Hlavsova neplánovaná cesta do tohoto světa začala roku 1964. Rodák z pražského Břevnova se v první kapele ocitl ve svých čtrnácti letech. Hned první zkouška s bubeníkem v jednom z břevnovských sklepů ale nedopadla nejlépe: zrušil ji policista, kterého zavolali…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
