Je tak trochu módou posledních let srovnávat reformátory v nedemokratických zemích s někdejším sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Novináři používali takovou paralelu už před lety v příspěvcích o jihoafrickém prezidentovi Frederiku De Klerkovi. Ovšem tento muž, který uvedl do pohybu demontáž apartheidu, se tehdy ohradil, že sdílí se sovětským reformátorem jedině holohlavost. Chátamí dnes při podobných komparacích takto žertovat nemusí. Hlavu má vždy důstojně ovinutu černým turbanem, jaký v Íránu nosí sajjidové a významní šíitští náboženští učenci. K tomuto předpokladu vysokého postavení v íránském teokratickém systému si získal další: silný mandát, který mu dala přesvědčivá vítězství v prezidentských volbách v květnu 1997 a znovu letos 8. června.
Podpora mladých
Sajjid - či v perské výslovnosti Sejjed - Mohammad Chátamí, napřesrok šedesátiletý, je dobře kvalifikován pro tu část reformního úsilí, která znamená otevřít se světu. Kromě náboženských věd vystudoval také filozofii a pedagogiku a vedle mateřštiny hovoří arabsky, anglicky a německy. S životem v Evropě se seznámil koncem sedmdesátých let, kdy řídil činnost Islámského ústavu v Hamburku. Do politického života v Íránu přinesl vlídnost a naději na změnu. Vyzývá k reformám, k otevřenosti a k dialogu mezi civilizacemi. Chátamímu dalo hlas na další čtyřleté období téměř 77 procent voličů, zatímco nejúspěšnější z jeho konzervativních protikandidátů Ahmed Tavakkolí získal jen necelých 16…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
