Třetí cestou do ráje

Pokud si některý dnešní světový ekonom zaslouží otřepaný přívlastek kontroverzní, pak je to stanfordský profesor Joseph E. Stiglitz (59). V posledních letech proslul svou kritikou „neoliberálního tržního fundamentalismu“. Stiglitz se zaměřuje na transformaci komunistických ekonomik, speciálně Ruska. Tamní liberalizaci považuje za katastrofální prohru a naopak za vzor úspěchu dává Čínu. Vinu za ruský neúspěch klade zejména Mezinárodnímu měnovému fondu a v menší míře i Světové bance. S touto veřejnou kritikou začal, ještě když v letech 1997–99 zastával funkci hlavního ekonoma ve Světové bance, což bylo také důvodem jeho vynuceného odchodu.

Profesor Stiglitz se hlásí k levici a k „třetí cestě mezi kapitalismem a socialismem“, opakovaně se objevuje i mezi favority udělení Nobelovy ceny. Minulý týden navštívil Prahu, aby převzal čestný doktorát Karlovy univerzity.

Trhy nefungují

Stiglitz udělal na akademické půdě hvězdnou kariéru: už v 26 letech přednášel na univerzitě v Yale a o pár let později i politickou ekonomii na Oxfordu. Jisté uznání si získal svými studiemi o veřejném sektoru nebo o úloze vlády v ekonomice. „Když jsem v 60. letech začínal, platilo dogma, že trhy fungují efektivně, že na nich vládne dokonalá konkurence a dokonalé rozdělení informací,“ vzpomínal na to minulý pátek v řeči po udělení doktorátu. Ekonomové už vědí, že Stiglitz k tomu rád přidává své protipříklady: trh nemůže být efektivní, když za velké hospodářské krize v 30…