Posmrtná sláva outsiderů
Reprezentativní příběh „pravého“ umělce, k němuž patřilo strádání na okraji společnosti vinou důsledné věrnosti vlastnímu stylu, se osnoval už před polovinou 19. století v kruzích pařížské bohémy, kde se nostalgie po aristokratické vytříbenosti spojovala s nechutí k vrstvám nových zbohatlíků. Dobrý tón vyžadoval pohrdat měšťáckým vkusem, úspěch směl být pozdní, nejlépe posmrtný. Věhlasu se ovšem dočkali jen někteří, jejichž dílo padlo do oka nějaké vlivné skupince z nastupující generace. Stávali se pak hrdiny zakladatelských legend: mladí mohli v jejich jménu bořit ustálené hierarchie hodnot, čímž získávali prostor pro růst vlastní prestiže. V druhé polovině 20. století se romantické legendy o geniálních outsiderech už dost opotřebovaly a začínaly mít spíš komický efekt, jakým se u nás vyznačuje například veleúspěšná taškařice s Járou Cimrmanem. Na druhou stranu však právě v komunistických diktaturách získávaly příběhy o zneuznaných talentech novou opravdovost a závažnost, neboť ilustrovaly bohorovnost režimu, který kádroval, komu umožní uměleckou kariéru, a kriminalizoval tvůrčí činnost neprokádrovaných. Dokonalým vzorem takové legendy by mohl být příběh malíře Jana Moštěka (1923–2001), jak jej prezentují pořadatelé jeho výstavy v pražské Galerii Franze Kafky.
Pravda, či báseň?
Podle katalogu se Jan Moštěk narodil v Nové Říši a vyrůstal zde v chudé a početné rodině s patnácti dětmi. Od dětství rád kreslil, avšak obrázky vesměs končily v botách…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
