Čtyřkoalice prochází obdobím útlumu. Po bratrovražedném boji o stínová ministerstva a po následném poklesu preferencí jako by se z ní vytratily společné myšlenky. Zato do KDU-ČSL i Unie svobody se znovu vlil vnitrostranický život - to jak se v obou partajích přeskupují síly před brzkou volbou nových předsedů. Za této situace je až s podivem, že v žádné straně ještě nikdo nevyřkl otázku, která visí ve vzduchu: má smysl dál zůstávat ve čtyřkoalici? A pokud se strany rozhodnou setrvat, měly by si přinejmenším stanovit podmínky.
Dostát slovu
Důvody pro existenci čtyřkoalice lze rozdělit na principiální („protože je to správné“) a pragmatické („protože je to výhodné“). Začněme principiálními. Spojenectví se udržuje ideálem, kterým vzniklo. V tomto případě zní: porazit opoziční smlouvu. Dokud trvá pakt ODS-ČSSD, musí trvat i čtyřkoalice. Tady vyvstávají otazníky. Může si ODS dovolit další čtyři roky držet u moci sociální demokraty? A bude naopak Špidlova ČSSD chtít podpořit menšinovou vládu ODS? A stál by o tuto variantu sám Klaus? Možná jsou tyto otázky zbytečné: ODS i ČSSD už dnes naznačují, že by se za určitých podmínek nebránily společně sestavit většinový kabinet. Čtyřkoalici jde jako každé jiné straně o moc, a tak musí být po volbách dost silná, aby ji konkurence opět nevyloučila z jednání o vládě. Další důvod zní, že dostát slovu je samo o sobě správná věc. Čtyřkoalice ovšem není manželství, ale účelová smlouva. Jako se dala uzavřít, dá se i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
