Před pár týdny, zrovna ve dnech, kdy byla kulturní i jiná obec vzrušena boji o Karla Gotta, prošla nenápadně tiskem zpráva o chystané cestě jiných misionářů české duchovnosti do Německa. V oné noticce se oznamovalo, že na letošním knižním veletrhu v Lipsku bude zdejší literaturu zastupovat autorka jménem Barbara Nesvadbová. To stojí za mírnou pozornost již vzhledem k tomu, že lipský veletrh je ve střední Evropě (nepočítáme-li Frankfurt) knižní přehlídkou největší a nejprestižnější a nesjíždějí se na ni jen tak nějací literáti. Autor tohoto článku přitom dobře ví, že se bohužel dopouští skutku ne právě kavalírského, činí ho však v domnění, že březnové Lipsko není pro mladou spisovatelku, zvyklou na luxusnější štace (viz text její knihy), právě tím nejatraktivnějším místem. Kromě toho mu tato kuriózní volba poskytla záminku seznámit se s vzorkem její tvorby a přibrat k ní ještě dva zástupce příbuzné literatury, které se dříve říkalo škvár.
Delegátka do Lipska
Barbara Nesvadbová napsala vzdor svému mládí (nar. 1975), zaměstnání v časopise Xantypa a publikování v Playboyi a Cosmopolitanu již dvě knihy. První se jmenovala Řízkaři, druhá Bestiář, obě vydalo nakladatelství Motto. Řízkaři jsou v centru Prahy rozebraní, proto recenzent vlastní a zná jen tu druhou. I tak to stačí. Útlou knihu lze snad charakterizovat jako nahlas vedené snění mladé a stále dychtivé novinářky Karly, toužící, po mladém a krásném Alexovi (černovlasý, s chloupky, s opáleným…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
