Ruský ministr obrany Igor Sergejev minulý týden prohlásil, že v čečenské metropoli Groznyj, o jejíž dobytí se armáda snaží již padesát dní, nastal „klíčový zlom“. Reagoval na nepříliš transparentní informace médií o tom, že čečenští ozbrojenci opouštějí město a stahují se do horských oblastí, jejichž kontrola bude pro federální síly mnohem obtížnější. Odchod ozbrojenců ale nemusí znamenat vojenský úspěch Ruska. Proč? Potvrzení mobility Čečenců by zpochybňovalo opakované tvrzení Moskvy, že má situaci pod kontrolou. Nynější válka může podle názoru amerických zvláštních služeb přivést k životu novou generaci teroristů, kteří by mohli ohrožovat už nejenom Rusko, ale i celý svět včetně USA. Názor amerických expertů, že ruská armáda není schopna situaci sama řešit, neboť je příliš oslabena, je korektní. Nic však nemění na skutečnosti, že existují výrazné rozdíly mezi první a nynější čečenskou válkou.
Od Jelcina…
První čečenská válka (11. 12. 1994 - červen 1996) byla věcí prezidenta Jelcina, zatímco zkorumpovaná generalita kolem Pavla Gračova využívala problému ke svému obohacení. Obchod se zbraněmi a tichou podporu pro Džochara Dudajeva posléze vystřídalo „silové řešení“, jež mělo trvat podle Gračova „dva dny“. Trvalo bezmála dva roky. Je příznačné, že informace o počtu obětí se měnily podobně, jako se kdysi měnily počty mrtvých z období velké vlastenecké války (1941–45). První údaje hovořily o 40 tisících obětí. Generál Alexandr Lebeď získal…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
