Už měsíc uplynul od voleb do krajů a Senátu. Jejich výsledky politikům něco důležitého naznačily a rok a půl před volbami do sněmovny přinutily smluvní strany i čtyřkoalici velmi usilovně přemýšlet, jak zbývajícího času využít. Všechny události posledních dní, jakkoli to může vypadat paradoxně, jsou potvrzením toho, co všichni rozhodující aktéři české politiky dobře vědí: zvláštní druh demokracie založený po volbách 1998 se blíží ke konci. Otázka už nezní, zda skončí opoziční smlouva. Spíš bychom se měli ptát, co přijde po ní.
Možnosti tu stále jsou
Není třeba hned jásat a dívat se na nejbližší budoucnost s přehnaným optimismem. Možnosti, které úmluva o mocenském rozdělení země dává, jsou stále lákavé a spoustu věcí je třeba do června 2002 ještě stihnout. Naposledy se to ukázalo minulý týden. Spojené šiky ODS a ČSSD nejdřív vší silou protlačily do mediální rady Klausova poradce Petra Žantovského i rádkyni Ivana Langera Alenu Mackovou. A ve stejný den odvolali delegáti nominovaní do Rady ČT smluvními stranami generálního ředitele veřejnoprávní televize Dušana Chmelíčka. Zvlášť ten první krok ale už není projevem nějaké neotřesitelné sebejistoty, spíš obyčejné nestydatosti. Ještě před tři čtvrtě rokem se ODS přece jen rozpakovala dosadit do Rady ČT přímo svého mluvčího Lukáše Herolda. Teď už v případě Petra Žantovského neváhala a bez mrknutí oka udělala radním, který má dohlížet na Vladimíra Železného, člověka, který dělal s šéfem Novy servilní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
