Každodenní život v Izraeli je dynamický, plný zvratů a překvapení. Situace se zřídkakdy vyvíjí podle očekávání. Poslední dva měsíce jsou ale výjimkou i na poměry Blízkého východu. Nechme teď stranou analýzy politologů a podívejme se na to, jak se změnily postoje izraelské společnosti.
Mantinely překročeny
Před třemi týdny byl napaden školní autobus, převážející děti z osady Kfar Darom v pásmu Gazy. Tento cílený pumový útok měl za následek dva mrtvé dospělé z doprovodu a několik zraněných dětí. Od začátku „intifády al-Aksa“ lze po soumraku opouštět osady na Západním břehu Jordánu a v Gaze jen s vojenským doprovodem. To samo o sobě není zcela mimořádné. Útoky na okupovaných územích jsou považovány za určitou normu, zvláště jsou-li namířeny proti vojákům či osadníkům. Ale i ve zdejším konfliktu existují určité pomyslné hranice respektované oběma stranami. Za prvé: neútočit proti dětem. Útok u Kfar Darom tento mantinel jasně překročil. Za druhé (alespoň od léta 1997, od pumových výbuchů v Jeruzalémě): neútočit na civilní cíle v rámci „zelené linie“, uvnitř Izraele. Tento mantinel byl překonán říjnovým útokem na tržiště v Jeruzalémě a útokem na městský autobus v severoizraelské Chadeře před čtyřmi týdny. Ani každodenní ostřelování jeruzalémské čtvrti Gilo, která hraničí s vesnicí Suafat spadající pod palestinskou samosprávu, nenapomáhá obnově vzájemné důvěry. Jednostranné vypovězení těchto „tichých dohod“ vyhrotilo v Izraeli pocit nedůvěry vůči…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
