Představme si, že se české hlavní město rozhodne předvést něco ze svého soudobého moderního umění dejme tomu v Bruselu. Mezi žánry padne shodou okolností volba na hudbu. Dobrá. Čím se v Evropě pochlubíme? Co takhle uvést nějakou romskou kapelu? To už tady bylo. Zkusme tedy vyslat za hranice někoho ze zdejší ukrajinské nebo vietnamské komunity. Dobrá: pražské okénko zahájí ukrajinská kapela s jedním Čechem a dvěma Američany, ve druhé půli pak vystoupí čeští Vietnamci doplnění o muzikanty přímo z Hanoje a Laosu. A že nikdo z nich neumí pořádně česky? Nevadí. Vždyť oni přece budou hrát a ne mluvit. Přemýšlet nad tím, proč je v Česku podobná příhoda zatím jen velmi těžko představitelná, musel snad každý, kdo navštívil předminulý pátek první pražský koncert podzimní části festivalu Brusel v Arše. Tam totiž tahle „kulturní politika“ jela opravdu s plnou parádou.
Jeden Belgičan
Koncert belgických kapel Mousta Largo a Foofango zaštítili 24. listopadu svou přítomností belgický velvyslanec a kulturní atašé. Na pódiu ovšem bylo „čistých Belgičanů“ poskrovnu. Konkrétně jen jeden. Za nástroji převládali Arabové z Maroka a Afričané z Burkiny Faso. Jedním slovem imigranti, kteří si v Bruselu zachovávají jistou kulturní identitu. O pohoštění pro návštěvníky koncertu se postarala arabská restaurace a iniciativa Humanitas, a tak není divu, že se akce nakonec proměnila v malý Womad. Povznesenou náladu ještě umocnila skupina Mousta Largo, jejíž zpěvák na pódiu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
