Násilí, mučení, vraždění a pošlapávání lidských práv je ve světě na denním pořádku. To je realita, se kterou se soudný člověk nemůže smířit, proto v červenci 1998 podepsalo 120 zemí světa Římský statut - návrh na vznik stálého mezinárodního soudu pro válečné zločiny. Inspiraci mohly hledat v již sedm let fungujícím tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Tento soud je oprávněn trestně stíhat osoby odpovědné za závažná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie od roku 1991. V listopadu 1994 zahájil svou činnost podobný soud pro Rwandu. Dnes tedy leží na stole slib třetího, ještě důležitějšího pokusu, jak trestat válečné zločiny kdekoli na světě.
Krajišnik čeká na své kolegy
Už jen samotné užívání mezinárodního humanitárního práva v posledních letech přispívá k jeho rozvoji a k vážnosti soudů. Podle prvního žalobce Haagského tribunálu Richarda Goldstona (příloha Společnosti při ČT Člověk v tísni, Respekt č. 25/2000) se například podařilo deklarovat masové znásilňování jako válečný zločin. Přesto je stávajícím soudům pro válečné zločiny vytýkána řada věcí. Zůstaneme-li u Jugoslávie, pak třeba to, že za dobu svého působení vydal soud jen 14 odsuzujících rozsudků. „Vyšetřování v Haagu probíhá pomalu, protože je nesmírně pracné. Především kvůli tomu, že způsob, jakým byly stanoveny právní parametry tribunálu, je kombinací amerického a kontinentálního práva,“ nevidí v tom zlý úmysl publicista Jan Urban. "Ten tribunál je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
