Krásný nový nanosvět

Mrak mikroskopických bestií útočí. Jsou zpropadeně chytré a rychlé. Obsypou člověka a rychle jej usmrtí. Tak líčí jeden z nejpopulárnějších amerických spisovatelů Michael Crichton v románu Kořist vzpouru robotů blízké budoucnosti. Tři roky stará variace na Čapkovo R. U. R. má moderně střižený kabát. Inspiruje se nanotechnologiemi – odvětvím, které slibuje účinné recepty na mnoho dnes neřešitelných problémů, a k němuž proto vědci vzhlížejí s neskrývaným optimismem. Crichton však varuje: nebuďme slepě důvěřiví, budeme-li si s nanotechnologiemi zahrávat, můžeme skončit velice špatně. Má pravdu? Co vlastně tenhle obor označovaný jako „velká věda zabývající se maličkými věcmi“ slibuje a čím hrozí?

Věk neuvěřitelných věcí

Svět nepatrných částic s průměrem nejvýše několika desítek nanometrů (miliontin milimetru) je svébytným vesmírem. Řídí se podivuhodnými a okouzlujícími zákonitostmi, jež se vymykají běžnému rozumu. Pokud se libovolná látka vyskytuje v jejich podobě, získává úplně nové vlastnosti. Příklad? Výrobci oken chtěli přidávat do skel oxid titaničitý kvůli jeho výborným izolačním vlastnostem. Ta však pod jeho vlivem tmavla do naprosté neprůhlednosti. Když ale stejný prvek přimísili v podobě nanočástic, sklo si zachovalo čirost, a získalo nadto mimořádnou schopnost odrážet sluneční paprsky, takže úspěšně brání tomu, aby se v létě místnosti měnily v rozpálené…