Josef Karel Šlejhar, který sám o sobě řekl, že možná nevytvořil nic velkého ani důležitého, je spisovatel dnes prakticky neznámý. Dokonce i podrobné literární příručky o něm uvádějí jen nejzákladnější životní data: narodil se 17. října 1864 ve Staré Pace, pocházel z písmácké rodiny, nedokončil studia chemie, na čas pracoval jako úředník v cukrovaru, spravoval (nepříliš úspěšně) vlastní statek a nakonec skončil jako učitel na obchodní škole. Ale to již v době, kdy byl literárně činný a knižně vyšla jeho díla původně otiskovaná v časopisech, například soubor Zátiší (1898), Z chmurných obzorů (1910) či Maloměstská idyla (1911). Je-li přece jen v povědomí dnešních čtenářů, pak snad jen svým podpisem pod manifestem České moderny anebo povídkou Kuře melancholik. O to víc si zasluhuje ocenění patnáctisvazkový výbor z jeho prací z nakladatelství Herrmann a synové, který jeho dílo představuje z různých stran, od velmi krátkých studií až po rozsáhlé texty. Je zarážející, že mezi těmi, kdo toto vydání finančně podpořili, není Český literární fond či ministerstvo kultury. Je naopak nadějné a velmi sympatické, že poděkování patří nejen městu Nová Paka, Městské knihovně v Nové Pace a doktoru Feustelovi, ale také a zejména České obchodní bance, a. s., které nakladatel ve šlejharovském duchu poděkoval Písní přeukrutnou o jednom lakomcovi.
Dotčení duše
Ani odborné charakteristiky jeho díla nejsou příliš povzbudivé: tak třeba Arne Novák mu vytýká zálibu pro …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
